V dnešním globalizovaném světě jsou i „čerstvé“ potraviny přepravovány na vzdálenosti stovek i tisíců kilometrů. Stačí se jen zastavit například u regálu s ovocem a přečíst si zemi původu, zvláště u exotičtějších druhů, jako jsou třeba citrusy. I přes dlouhou cestu jsou však obvykle v dobré kondici, zatímco když je přineseme domů, během týdne začnou hnít. Za to může mimo jiné i způsob přepravy. A zdaleka nejde jen o techniku sklízení, kdy se plody sbírají nezralé s tím, že dozrají během cesty, nýbrž také způsob jejich uchovávání.
Svou roli hraje samozřejmě teplota či obsah kyslíku a oxidu uhličitého v přepravním prostoru, svou roli však mají i přepravky. Zde se často používají speciální bedny na ovoce. Ty se na první pohled příliš neliší od těch klasických, avšak při bližším pohledu zjistíme, že tomu tak ve skutečnosti není.
V první řadě jsou nejčastěji vyrobeny ze dřeva či kartonu, případně jsou vystlány novinovým papírem. To se může zdát divné, dokud si neuvědomíme, jak dobře právě tyto materiály sají vlhkost. A právě vlhkost je jednou z příčin hnití. Tímto způsobem se značně omezí.
Dalším, čeho si můžeme všimnout, je to, že celá konstrukce bedny je poseta otvory. Ty neslouží k uchopení, nýbrž k tomu, aby byl po celém objemu zajištěn přístup čerstvého vzduchu. Tím se opět zmenší pravděpodobnost, že ovoce začne cestou hnít. Svou roli hraje také chemické ošetření, avšak bez kombinace všech výše uvedených faktorů by doprava přes půl světa zkrátka nebyla možná, rozhodně ne u tak rychle se kazících produktů jako jsou třeba banány.
Je pochopitelné, že tento typ přepravních beden najdeme i v obchodech. Koneckonců, i ony se snaží, aby se jim zboží nezkazilo. Pak by i je totiž nikdo nekoupil, což by byla pro obchod ztráta. A to v žádném případě nechtějí. Není tedy divu, že se snaží dělat vše pro to, aby k tomu nedošlo.
