Mít se rád? Takovou otázku si budou klást lidé, kteří zápasí uvnitř svého já s určitými dogmaty. Tato otázka, pokud ji nebudete přesně formulovat, totiž může vyznít jako projev sobectví. Přitom to však není v tomto kontextu vůbec zamýšleno, milovatsvé já, projevit radost ze života je totiž základním předpokladem k plodnému a pozitivnímu žití. Nemůžete zkrátka milovat ostatní živé tvory, jestliže sami sebe nenávidíte, šidíte, trestáte a způsobujete sami sobě utrpení v různých formách.
Vycházíme ze základního předpokladu lásky k sobě samému a lásky k ostatním, a to v bezpodmínečné formě. Láska je základní životní krédo všech živých organismů, ačkoliv se to nemusí na první pohled vždy jednoznačně projevit. Každý z nás po lásce touží, chce být milován a být vnitřně šťastný a naplněný, jestliže tento základní předpoklad není splněn, přichází na řadu frustrace a další negativní emoce spojené se záští, nenávistí, závistí, žárlivostí a dalšími projevy nedostatečného sebevědomí.
Láska je bezpodmínečná
Mějte tedy na paměti, že být sebevědomý znamená mít se rád, a že to není nic špatného. S tím také souvisí schopnost odpouštět nejen druhým, ale i sami sobě. Může se to zdát dokonce neuvěřitelné, ale odpustit sám sobě bývá v životě právě ta nejtěžší zkouška, kterou lidé prochází od zrození až na smrtelné lože.
Milovat sám sebe ovšem není život na úkor druhých, kdo totiž skutečně miluje svůj vlastní život, uznává i jedinečný život těch ostatních a souvisí to s morálními kodexy zakotvenými v hloubi lidské duše. Taková lidé zpravidla váží slova, jednají uvážlivě, snaží se o řešení ve prospěch celku bez protekce a vlastního zvýhodnění. Od teorie k praxi je však mnohdy daleko a jak to v dnešním světě vypadá, jistě dokážete posoudit sami. Lidská společnost však prochází nepřetržitým vývojem, který je vázán na osobní zkušenosti a je tedy jen a jen na nás, zda se poučíme z chyb předchozích generací a z chyb našich vlastních.
