Nevím jak vy, ale já už dávno nerozumím restrikcím, které u nás v souvislosti s koronavirovou pandemií panují. Zpočátku jsem to možná do značné míry chápal, ale jak čas běží, už se v tom moc neorientuji. A upřímně řečeno už se často ani nesnažím pochopit, proč se někdy dělá to a jindy ono, proč se něco zakáže a něco omezí, zatímco něco jiného a zdánlivě podobně nebezpečného nikoliv. Nerozumím tomu ani navzdory svému vysokoškolskému vzdělání, a jediné, o čem jsem tu skálopevně přesvědčen, je to, že tomu nerozumí už snad ani ti, kteří jsou za to všechno bezprostředně zodpovědní. Docela dlouho bych vám mohl vysvětlovat, proč se tak domnívám.
A spolu s často až příliš drastickými opatřeními musí samozřejmě souviset i ekonomická situace, a to jak jednotlivých lidí, tak i státu jako celku. O té bych se také mohl lapidárně vyjádřit dost neslušnými výrazy, jež mají významově cosi společného s vyměšováním a exkrementy. Ale to tu nebudeme rozpitvávat, že?
Prostě je pro mnohé z nás i pro stát jako celek skutečně zle. I když se vrcholní politici snaží tvářit, že to není zase až tak špatné, a nedávná vláda nám dokonce věšela bulíky na nos v tom, že je vlastně možná pořád lépe, realita je taková, jaká je.
A čemu vděčí mnozí z těch, kteří byli zákazy, příkazy a jinými omezeními poškozeni, za to, že se udrželi nad vodou, že neskončili v naprosté bídě? Někdy aspoň státní podpoře, někdy ale výlučně svým úsporám, skromnému životu a třeba i půjčkám.
Muselo být tak zle? FAHD a jiné půjčky musely často zachraňovat lidi, které politici svými rozhodnutími třeba i zcela nelogicky zbavili obživy? Kdo ví. Určité restrikce tu byly zřejmě na místě, s určitým zchudnutím bylo asi záhodno se smířit, protože to nešlo jinak, ale přesto si myslím, že to nemuselo s naší ekonomikou dopadnout tak, jak to dopadlo. Že nemuseli mnozí z nás skončit v problémech, které jim nejednou pomohla zvládnout už jen nebankovní hypotéka.