Možná vám něco říká zeměpisný termín „Česká Sibiř“. Je to oblast mezi Táborem, Sedlčany a Vlašimí, její krásu můžete obdivovat například při jízdě vlakem z Prahy do Tábora, případně se vydat k rozhledně na vrcholu bájné hory Velký Blaník.
Česká Sibiř je jednou z mála pahorkatin v Česku, která se svým krajinným profilem a drsným podnebím do jisté míry shoduje s ruskou nehostinnou Sibiří. Přesto si však jen stěží dokážeme představit, jak tvrdý asi byl a je život na Dálném východě asijského kontinentu. Sibiř ovšem také tvoří část hranice s Čínou, Mongolskem a Kazachstánem, která se nachází v přibližně shodné zeměpisné šířce, jako Česká republika. A právě zde, v relativně teplejších oblastech, hojně roste sibiřská borovice, latinským názvem Pinius sibirica.
Spolu s modřínem, sibiřskou jedlí a sibiřským smrkem tvoří převážnou část jehličnatých lesů tamní krajiny. A co možná nevíte, Pinius sibirica se dožívá úctyhodného stáří až osmi set let.
Sibiř patří k nejméně zasaženým místům na zeměkouli vlivem průmyslové a zemědělské velkovýroby, panuje zde sice drsnější klima, ale čistý vzduch, úrodná a dobře mineralizovaná půda a průzračné vodní toky z ní činí ideální prostor pro pěstování a sklizeň některých plodin. Jedny z nich jsou právě piniové oříšky OILSEED SERVICE s.r.o.
Mezi olejnatými semeny a ořechy jsou považovány za exkluzivní druh, podobně jako např. makadamové ořechy. Jsou velmi výživné a chutné a lze je jíst samostatně nebo jimi obohatit sladká i slaná jídla. Skvěle vyniknou např. v jablečném závinu a masitých i bezmasých jídlech s rýží. Perfektně ozdobí italské bazalkové pesto, vanilkový či pistáciový pudink nebo zmrzlinový pohár. Nevýhodou je pouze vyšší cena, neboť se obtížně a namáhavě sklízí a úroda není příliš velká, jak tomu bývá u běžných druhů ořechů, arašídů (podzemnice olejné) nebo mandlí.
